•Hra v týmu
Counter-Strike je plně týmová hra, kde se nekonají žádné orgie typu všichni proti všem. O to více se zde projeví to, co je pro týmovou hru důležité - sehranost, taktika a disciplína. Toto jsou velice podstatné pojmy, které mají na výsledky veliký vliv. Je obrovský rozdíl, pokud hraje v týmu každý hráč za sebe anebo když hrají všichni společně a spolupracují mnohem víc než jen tím, že střílí po společných soupeřích.
První předpoklad dobré týmové hry je ten, že každý z členů zná dokonale mapu i hru jako takovou. To bereme jako samozřejmost a nebudeme se tím dále zabývat. Pro hru v týmu je pak nutné si dohodnout další pravidla, kterými je třeba se řídit. Velice důležitý první krok (a někdy opomíjený) je zvolit si vedoucího (velitele), který dokáže rychle, jasně a pokud možno chytře rozhodnout. Tohle je jako v armádě - když velí trouba, nemáte moc šancí na úspěch.
•Disciplína
Druhým předpokladem je disciplína - poslouchat a dělat to, co se po vás chce v rámci strategie týmu, nikoli se honit za fragy apod. Když máte sedět u dveří a hlídat, tak tam seďte a hlídejte, protože i když zdánlivě neděláte třeba nic, ostatní s vámi na tomto místě počítají. Hra není samozřejmě jen takto černobílá a situace nejdou řešit jen způsobem ano/ne. Nicméně disciplna musí být a je už na vašem zdravém úsudku, kdy změnit strategii a kdy v ní setrvávat.
•Komunikace
Další důležitou složkou týmové hry je vzájemná komunikace. Je nutné, abyste byli schopni se se spoluhráči dorozumívat a alespoň o nejdůležitějším dění si podávat zprávy. K tomu slouží v samotné hře rádiové příkazy, které po stisknutí příslušné sekvence kláves podají týmu předdefinovanou hlasovou zprávu, např. aby vás tým kryl, aby vás spoluhráči následovali, že budete pokládat bombu a potřebujete krytí, že házíte granát apod. Těchto hlášek je ve hře pár desítek a je dobré si na ně zvyknout reagovat a hlavně je umět rychle používat. S tím souvisí první doporučení, a tím je nabindování nejpoužívanějších hlášek na stisk jediné klávesy (o bindování jsme si psali posledně včetně návodu, jak to dělat). Kromě již existujících rádiových hlášek, které vás upozorňují akusticky si můžete vytvořit a nabindovat hlášky vlastní, které již ale nebudou zvukové, nýbrž pouze textové a budete je moci při hře sledovat ve výpisu na obrazovce. Z výše uvedeného vyplývá, že ve hře jakés-takés možnosti dorozumívání jsou a není-li jiná možnost, je třeba jich umět co nejlépe využívat.
Naštěstí tu je i dokonalejší metoda a internetoví hráči jí využívají velice často. Jedná se o programy, které umožňují se dorozumívat během hry hlasem, čili tak, že hráči mají nejčastěji na hlavě sluchátka s mikrofonem (samozřejmě je možné použít i reprobedny a mikrofon stolní) a za hry na sebe mluví. Výhoda je jasná - nemusíte se soustředit na čtení zpráv na obrazovce (ani na jejich psaní a odesílání) a o to víc se soustřeďujete na vlastní hru. Já vám zde uvedu odkazy na dva programy, které se pro hlasovou komunikaci používají a to jednak poněkud komplexnější program BattleCom, který nabízí řadu možností a vylepšení, zřizování různých komunikačních center apod. Druhý program, který je velice jednoduchý a možná i proto oblíbený a rozšířený je Roger Wilco. Oba si můžete stáhnout a sami vyzkoušet.
Psaní o nich podrobně vynechám, to by bylo na samostatné články, pouze se letmo zmíním o jejich principu na příkladu toho jednoduššího - Rogera Wilca. Tento progámek si nainstalujete, jednoduše nastavíte sluchátka i mikrofon a okamžitě můžete začít komunikovat. Šikovná je volba, kdy si vyberete, zda chcete pro komunikaci používat stisknutí klávesy (při jejím držení vysíláte ke spoluhráčům) anebo chcete, aby se vysílání zapínalo automaticky vždy, když mikrofon zaznamená nějaký zvuk (čili když začnete mluvit). Vlastní komunikace pak probíhá tak, že si zvolíte společný kanál a centrálu, přes které se spojíte a můžete začít vesele klábosit. S hlasovou komunikací souvisí ještě jedna věc spojená s herní etikou. Posílejte pouze to, co je ke hře důležité a odpusťte si nadávky a další "zbytečnosti", kterým se při hře sice nevyhnete, nicméně by mělo nadávání být soukromou terapií pro vlastní uklidnění a není proto třeba vysílat kletby do éteru a ostatní, kteří ještě žijí tím rozptylovat.
•Strategie
I v případě, že už můžeme a umíme se navzájem dorozumívat, je spousta věcí, na kterých je potřeba se domluvit předem a které je případně nutné i secvičit. Některé činnosti jsou v jádru obecně platné, velká část týmové strategie by ale měla být přizpůsobená každé mapě individuálně. Jinak řečeno byste si měli pro každou mapu vytvořit strategii vlastní, odvozenou z konkrétních podmínek, které mapa nabízí. Pro plánování strategie je velice dobré použít nákresů mapy, v nichž si vytipujete důležité lokace, které je dobré obsadit a bránit. Velice důležité je vytipovat a odzkoušet předpokládaná místa střetů. Typická bitva v Counter-Striku vypadá tak, že po zahájení kola rychle nakoupíte (opět připomenu bindování nákupu na klávesy) a pak nejlélpe s nožem či pistolí v ruce (abyste byli co nejrychlejší) upalujete vybranou cestou směrem k nepříteli. V určitém okamžiku je už ale třeba přepnout na zbraně těžší, a tento okamžik je dobré mít přesně zjištěný a načasovaný. Musíte vědět, kam až se soupeř mohl nejdál dostat a tím i předpokládat, že tam někde už je.
Po zběsilém úvodním úprku pak začíná další fáze hry a tou je předpokládaný střet a příprava na něj (těžké zbraně, tichá chůze, krytí hráčů navzájem, ...). Zde je už další postup záležitostí konkrétní mapy, zvolené strategie, týmové role (zda hrajete za T či CT) apod. Často používané v předpokládaných zónách střetu je hromadné házení granátů do míst, kudy by mohli soupeři přicházet či kde by mohli kempovat. Neházíte vždy v momentě, kdy už soupeř vybíhá, ale často už tak nějak "poslepu" a spíše preventivně. Není výjimkou ani to, že si hráči vytipují šikovnou lokaci, v níž se dá nakupovat a zároveň odtamtud číhat na soupeře. Pak hráč bombarduje granáty přístupovou cestu a zároveň ihned nakupuje granáty další. Takže se nenechte překvapit tím, že na vás budou lítat granáty jeden za druhým a spíše se naučte tuto metodu používat (i proto je dobré znát, kde všude jsou v mapě nákupní zóny).
Nejčastěji hrávané mapy a tedy i herní módy jsou demolition a counter-strike. V těchto módech je vždy jeden tým v roli útočníků, druhý tým brání. V de_ mapách jsou útočícím týmem teroristé, kteří se snaží položit a aktivovat bombu, v cs_ mapách naopak útočí protiteroristé, kteří se snaží osvobodit hlídané rukojmí. Strategie útočících týmů jsou různé a záleží vždy na vás, pro co se rozhodnete. Často používaná útočná strategie je tzv. rush, což znamená v podstatě pokus o hromadné proniknutí (průlom) útočníků ať už k pokladišti bomby (častější), tak případně k rukojmím. Výhoda rushe je v tom, že se celá síla týmu může soustředit do jednoho místa, čímž je možné přečíslit obránce, kteří jsou nuceni hlídat většinou více klíčových míst v mapě (přístupových cest) a jsou tím pádem rozděleni. Vhodná obrana proti rushi je používat granáty, které mají prostorový účinek a tím pádem můžete zranit větší počet protivníků naráz. Ale nejen rush je kořením Counter-Striku a proto je třeba zvládat více technik jak útočných, tak obranných a hlavně je střídat. Pokud se vám něco povede, šikovný soupeř si z toho vezme ponaučení a připraví se na vás. Proto střídejte ve hře různé varianty hry a snažte se obránce vždy něčím překvapit. Používanou metodou je i fingovaný náznak útoku v jednom místě a následné zaútočení zbytkem týmu zcela odjinud.
Hra za obránce je vždy poněkud taktičtější a jejím jádrem je obsazení klíčových pozic v mapě - tedy všech přístupových míst, odkud nepřítel může přijít. Pak je důležité si vytipovat ideální pozici, kde na něj číhat a která nám poskytne co největší výhodu. Role v týmech musí být dobře rozdělené a jim by měly odpovídat i zbraně, které si jednotliví hráči nakoupí. Pro některou roli je lepší snajperka, jinde se spíš uplatní méně razantní, ale rychlý samopal apod.
•Plánování na 2D mapách
Skvělou pomůckou pro studování mapy a plánování strategie je náčrtek mapy z ptačí perspektivy. Není to vždy jednoduché, ale i zde máme řešení - existuje šikovná webová stránka, kde si můžete náčrtky counter-strikových map stáhnout. Obrázky map jsou včetně analýzy důležitých míst, vyčkávacích lokací, zón střetu, snajpovacích pozic apod. S jejich použitím už můžete mnohem pohodlněji plánovat a zakreslovat, co který hráč při jaké taktice bude dělat, kam půjde, co bude hlídat apod. Osobně to dělám tak, že si zakresluji do mapy taktiky různou barvou a tak si je i barevně pojmenuji. Pak stačí říct na začátku kola třeba "červená" a už všichni vědí, co dělat, jak se vybavit, kam jít apod. Stejně tak je dobré se dohodnout na společných názvech lokací v mapě. Samozřejmě, že taktiku musíte v každém kole přizpůsobit aktuálnímu dění v mapě, hlavně když prohráváte a máte ztráty. Ale i tehdy je třeba vědět, že pokud trefili toho a toho, kde to asi bylo a odkud se dá předpokládat příchod nepřítele. O využívání radaru ani nemluvím, beru to jako samozřejmost. Jen snad pro ty, kdo to neví uvedu, že z radaru nejen že poznám, kdo ze spoluhráčů nese bombu (je zobrazen červeně), ale kromě pozice spoluhráčů poznám i to, jestli jsou ve stejné výšce jako já (označení tečkou) v úrovni nade mnou (označeni symbolem T) anebo naopak pode mnou (symbol obráceného T).
•DemaVelice šikovnou pomůckou, kterou radím používat jsou dema ze zápasů. Jak asi víte, existuje v Counter-Striku (lépe řečeno v Half-Lifu) možnost ukládání tzv. dema (záznamu) z průběhu hry (příkazem "record nazev_dema.dem"). Toto demo může nahrávat kterýkoli hráč včetně pozorovatele (nahrávání ukončím příkazem "stop"). Při zanamenávání dění ve hře se každému ukládá to, co právě vidí. Při přehrávání už není možné přepínat mezi pohledy ani měnit kameru. Jedná se tedy o surovou kopii toho, co ten, kdo demo ukládal, viděl. I tak se jedná o velice šikovnou pomůcku, s jejíž pomocí si můžete šikovně zpětně v klidu vyhodnotit, jak se kdo kdy zachoval, kde udělal chybu, kam skutečně šly vaše střely v okamžicích, kdy jste měli pocit, že kropíte nepřítele a "jemu to nic nedělá", jak se kdo v bitvě chová apod. A třešničkou pro ty, koho tato metoda výuky zaujala mohou být dema z klanových válek evropské ligy, kterou organizuje a zaznamenává skupina lidí pod záštitou webu ClanBase, kde dema z vrcholných bitev v Counter-Striku najdete třeba tady.
U těchto mezinárodních bitev bývá pravidlem, že pozorovatel natáčí záznam z celé bitvy a pokud je šikovný, přepíná na zajímavé okamžiky včetně průběžných výsledků a můžete tak nejen hru "profíků" vychutnat, ale i ledacos odkoukat. Na tomto místě vzpomenu jednu nepříjemnost spojenou s demy a tou je jejich nekompatibilita mezi různými verzemi CS a HL. Kdesi jsem zjistil, že by měl pomoci příkaz "protocol 39", který když do konzole napíšete před spuštěním prohlížení dema (příkazem "play nazev_dema.dem"), které hlásí chybu, tak by ji měl odstranit a demo umět přehrát. Přiznám se, že jsem to nezkoušel, neboť sarší dema na počítači už nemám, ale aspoň naděje, že to půjde tu je.
Do oblasti dem z bitev patří a k jejich snadnějšímu přehrávání slouží utilitka zvaná GeekPlay. Ta nedělá nic jiného než to, že umí přehrát uložené demo pouhým poklepáním na patřičný soubor. Tím se vyhnete tomu, že do konzole vypisujete složité příkazy. Tuto utilitku si můžete stáhnout z této adresy. Stačí ji nakopírovat do libovolného adresáře a spustit. Zeptá se vás na zadání adresáře s Half-Lifem a tím je konfigurace ukončena. Pak jen stačí poklepat na libovolný *.dem soubor, který je nyní již automaticky asociován s GeekPlayem, který vám demo spustí. Šikovné je i to, že GeekPlay umí spouštět i dema zabalená do ZIPových archívů bez nutnosti je před přehráváním vůbec rozbalovat.
Dovolím si ještě jeden osobní postřeh z přehrávání dem - někdy se mi stalo, že hráči měli v demu popřehazované skiny a to tak nešťastně, že se v týmech mísily skiny T i CT navzájem a pak se nedalo určit, kdo je vlastně kdo. Přisuzuji to používání vlastních skinů, které hráči zřejmě používali. Nemám to nijak ověřené, jen mě to napadá jako nejpravděpodobnější příčina. Naštěstí to je docela výjimečný jev a vlastní skiny nejsou v CS příliš rozšířené, ba naopak v turnajích bývají zakázány. Navíc pokud jsem takovéto demo spouštěl pomocí GeekPlaye, nahlásilo chybu a nespustilo se mi vůbec. Ale jak říkám - je to výjimečný jev a nebojte se dema používat.
•Klany
Vrcholem týmové hry a snahy ji společně vypilovat je založení klanu. Pod tímto slovem se nenachází nic jiného než skupina hráčů, kteří spolu nastupují v bitvách, ale hlavně spolu trénují, pilují společné strategie a zdokonalují týmovou hru. Vrcholem pro ně je pak pořádání či účast na tzv. "clanwars", česky války klanů, kde proti sobě nastupují dva klany na předem dohodnutých mapách, aby ukázaly, který z nich je lepší. Rozdíl v bitce klanů oproti střílečce na veřejném serveru by měl být patrný na první pohled. Hráči se nerozeběhnou po startu každý kam chce, nestřílí po sobě proto, aby si vzali spoluhráčovu lepší zbraň, neodchází se v průběhu hry dívat na počasíčko ani nepřeskakují z jednoho týmu do druhého
Zde už jde o prestiž ne jednotlivce, ale celého klanu, jehož jméno nesou hráči i jako součást svých nicků (přezdívek). Proto když uvidíte třeba hráče jménem ~CNF~ František, jde o Františka z klanu CNF. Hráči v klanech bývají velice často odstupňováni podle hodností. Je to jako v armádě - vyšší velí nižšímu s tím rozdílem, že na vycházku můžou jít po bitvě všichni a svoje PCčko si každý uklízí sám (doufám).
Klanové války mají svá pravidla jak u nás, tak na mezinárodní (pro naši republiku asi spíš evropské) úrovni a snaha je tato pravidla ujednotit. Pomiňme konkrétní volby map a tvorbu turnajového pavouka, zaměřme se asi na nejdiskutovanější součást pravidel. V Counter-Striku existuje několik variant ukončení bitev a každá má svá pro a proti. Jednak je možné hrát na určitý počet vítězství v mapě, po jejichž dosažení se role hráčů v mapě otočí. Tato metoda je podle mého názoru asi nejspravedlivější, její slabinou je snad jen to, že se nedá dopředu určit, jak dlouho taková hra bude trvat. A to je - i když se to na první pohled nemusí zdát - dost závažný problém, pokud chcete uspořádat větší akci a budete ji potřebovat časově naplánovat.
Druhý používaný způsob je ten, že se stanoví čas hry v mapě a role se obrátí po uplynutí této doby (třeba 25 minut). Doba každé bitvy je tedy přesně známá a plánovat se dá s přehledem. Zde je problém podobný, jako třeba ve fotbalu - jakmile se hraje na čas a daří se mi v první půlce, můžu začít zdržovat a úmyslně hru protahovat, takže týmu, který musí bodovat dávám mnohem méně příležitosti kolo ukončit a začít další. Metoda, která se nyní prosazuje do pravidel je jakýsi kompromis - hraje se na čas s tím, že se počítají jen body, které tým získá pouze v roli útočníka, čili v cs_ mapách se počítají body pouze CT, v de_ mapách bodují pouze T. Vedou se nyní značné polemiky o tom, který ze způsobů je nejvhodnější a který oficiálně používat jakož se řeší i to, které mapy určit pro oficiální turnajové clanwary apod.
A to už se dostávám na závěr svého článku, kde bych vás chtěl již poněkolikáté v naší sérii článků o Counter-Striku odkázat na web ProGamers.cz, což jsou stránky skupiny našich lidí, kteří chtějí pozvednout hraní her na co nejvyšší úroveň. Kromě pořádání společných akcí se na webu věnují hráčské osvětě a nutno říci, že to dělají dobře. Counter-Strike-pozitivním doporučuji vyhledat si patřičnou sekci, kde snadno objevíte řadu zajímavých článků (denně updatovaných), recenzí, rozhovorů, odkazů apod., jak z Counter-Striku jako takového, tak i z dění na naší i světové scéně (odkazy na stránky klanů, na mezinárodní turnajová pravidla, ...). I o tom, co zde popisuji se tam dozvíte ještě mnohem více, navíc od lidí u nás asi nejzasvěcenějších. Původně jsem chtěl dávat do tohoto článku linky na jednotlivé články, které se popisovanými tématy zabývají, ale nakonec jsem zvolil tento způsob upoutávky na jejich stránky, protože zajímavého je tam vskutku hodně a kdo to s CS, ale i třeba Quakem či StarCraftem myslíte vážněji a chcete se o nich dozvědět více, zabruste tam.
•Cheatování
Na konec jsem si nechal něco, co se mi protiví a tím je používání cheatů. Cheaty jsou neduhem počítačových her, kterým si hráči kazí zábavu. V případě tetrisu kazím hru jen sám sobě a šidím tedy rovněž pouze sebe. V podání her multiplayerových je to už horší. Tam se nesnažím očurat hru, ale svoje proti/spolu hráče. Ani Counter-Strike se cheatům nevyhnul a i když je jejich používání odsuzováno, i tak se najdou tací, kdo chtějí podvádět a hrát si na většího Ramba než jakým ve skutečnosti jsou. Cheatovat se dá různě - jak zadáním oficiálních cheatů do konzole, tak až třeba používáním utilit, které vás nějakým způsobem zvýhodní. Nebudu zde rozebírat AimBoty a další způsoby podvádění, spíše se podívám na věc z té druhé stránky. Proti cheatování se používá v dnešní době program se zajímavým názvem Punk Buster.
Tento program (který si z uvedené URL můžete stáhnout) se používá právě k vyhodnocování toho, zda některý z hráčů cheaty nepoužívá. Je to v podstatě oficiální program, který se při clanwarech pro kontrolu hráčů používá a proto považuji za užitečné se o něm aspoň takto zmínit. Program je ve dvou verzích - jedna je pro server, na němž hra probíhá, druhá je klientská, kterou mají hráči nainstalovanou každý u sebe. Pokud tedy uvažujete o zprovoznění svého klanového serveru, měli byste uvažovat i o této prevenci proti podvodníkům.
•Benderovy comicsy
A abychom se s takovouto skvělou hrou neloučili nedůstojně, podívejme se na ni nakonec s nadsázkou a humorem. Tím překypuje i autor counter-strikových comiksů zvaný Bender, který již hodně dlouho koření dění v této hře svými kreslenými vtipy a příběhy. Jsou opravdu skvělé a často máte při jejich prohlížení pocit, že přesně todle jste ve hře zažili snad stokrát. Archiv s Benderovými comixy najdete zde.
Přejeme hodně zdařilých misí a hlavně skvělou zábavu, kterou tato hra přináší.